Plechárna Černý Most

English

Dagmar Urbanová

Odbornice na pletené ponožky.

„Jestli ještě budu živa!“ odpovídá paní Urbanová na otázku, zda dorazí na další trh na Plechárně. Tahle důchodkyně bydlí na Černém Mostě už od poloviny devadesátých let a stává se z ní málem módní ikona. Její pletené ponožky už zná na Plechárně kde kdo a paní Urbanová tohle umění učila i v místním klubu seniorů.

Bývalá učitelka se naučila plést, když sama byla žačkou. Chodila do hodin ručních prací, kde učitelka, které všichni říkali Bréca, vyučovala mimo jiné pletení. „Bréca měla každý den jiný svetr s norským vzorem a děti se bavily představou, jak každou noc plete svetry ze zbytků vlny z výuky,“ vzpomíná paní Urbanová. Bréca paní Urbanové pomohla uplést první svetr. Trvalo to dva roky.

Teď už je ale paní Urbanová profesionálka, která prodává svoje výtvory na bleších trzích na Plechárně a zaměstnanci Prahy 14 kulturní si u ní rádi nakupují zásoby na studené dny. Kvůli poranění páteře už nemůže plést velké kusy oblečení, tak staré svetry přetváří na ponožky. Navíc prý už podomácku pletené svetry nikdo nechce, protože se musí prát v ruce. „Pletení je taky lepší než šití. Když se to zvorá, začne se jednoduše znova. Když máte hotový střih, je to definitivní,“ vysvětluje paní Urbanová, proč radši bere do rukou pletací jehlice a ne šicí stroj.

Z jednoho svetru se upletou až dva páry ponožek. „Jeden pár mi trvá zhruba šest hodin,“ říká paní Urbanová, která má nejradši stoprocentní ovčí vlnu, protože příjemně hřeje. „Ale je jemná a musí se opatrně prát, proto je lepší ji kombinovat s nějakou umělou vlnou, pak ponožky déle vydrží,“ svěřuje své zkušenosti paní Urbanová.

Na pletení nepoužívá černou vlnu. „Špatně vidím a nemůžu pak spočítat oka,“ říká. Jinak ale používá všechny barvy a ráda je kombinuje. Líbí se mi se dívat, co z toho vyleze. Ráda tvořím. Ať je to cokoli, líbí se mi, že z toho vždycky něco vyleze,“ směje se.

Hotovými ponožkami zásobuje své okolí. Nosí je celá rodina kromě synů. Ti jsou prý horkokrevní a tak pletené ponožky nepotřebují. Když se ptáme, kolik párů ponožek má doma, bez přemýšlení odpoví, že sedmnáct. A neustále přibývají další. Vlny si paní Urbanová nekupuje, plete z toho, co jí donesou známí. O to je hra s barvami zábavnější.

V paneláku na Černém Mostě bydlí od roku 1996 a chválí si ho. „Je tu příroda a taky miluju výhled z okna svého bytu. Mám kamarádku, co kouká akorát na baráky, já se dívám do zeleně,“ usmívá se. A kam nosí svoje pletené ponožky? „Já v nich spím,“ zakončuje.